Tiskové zprávy

Praha 29.7.2019

Edmar Castañeda a Marta Töpferová budou na pražském vystoupení „létat“

Virtuózní, celosvětově uznávaný kolumbijský harfeník Edmar Castañeda a zpěvačka, hráčka na cuatro a písničkářka Marta Töpferová zahrají 5. srpna ve Velkém sále pražské Novoměstské radnice. Dojde tak ke vzácnému obnovení pódiové spolupráce dvou spřízněných muzikantských duší.

„Pro mě je hraní s Edmarem vždy svátek. Nejen proto, že je velice vytížený a tudíž je to vzácné. Stát vedle Edmara je neskutečný adrenalin, dokáže mě tak úžasně nakopnout! Když hraje, řekla bych, že zpívám mnohem lépe. Tak nějak letím,“ popsala Marta Töpferová povznášející pocity z koncertování s Edmarem Castañedou.

Zároveň se pokusila vysvětlit, proč tomu tak je, i když skutečné důvody budou někde mezi nebem a zemí: „Edmar skvěle rozumí mé hudbě a rozumíme si i rytmicky. Možná je to částečně tím, že jsme oba žili v New Yorku a hráli například kolumbijskou a venezuelskou hudbu, také jsme v různých projektech oba interpretovali kubánskou, argentinskou, brazilskou hudbu, dokonce i flamenco. Spolupracovali jsme oba hodně i s jazzovými muzikanty. To všechno pomáhá našemu propojení a porozumění, ona pestrost a zkušenosti v tak multikulturním místě jako je New York.“

Ačkoliv v posledních letech se kvůli vytíženosti i geografické vzdálenosti setkávají oba hudebníci zřídka, jejich souhra má hluboké kořeny. „Poznala jsem Edmara Castañedu v New Yorku v roce 2003,“ vzpomíná Marta. „Už tenkrát hrál naprosto fenomenálně, akorát ještě nebyl tak známý. Měli jsme společné kamarády, muzikanty z Kolumbie. Žasla jsem nad jeho orchestrálním hraním na harfu - jak hraje basy, akordy, melodie, sóla, všechno dohromady. Edmarovi se líbily moje písně a jak zpívám. Tenkrát jsem teprve začínala hrát na cuatro, ale právě Edmar mě povzbuzoval, ať písně na cuatro doprovázím. Kolumbijská a venezuelská harfa a cuatro v podstatě tradičně patří k sobě, zvláště v „música llanera“, tradiční hudbě z venezuelských a kolumbijských planin. Ovšem Edmar - a vlastně i já - sice čerpáme z těchto tradic, ale ani jeden z nás nehraje příliš tradičně.“

Souznění původně české, ale latinskoamerickou hudbu dokonale a přitom osobitě cítící zpěvačky a kolumbijského virtuózního hráče neuniklo pozornosti pořadatelů a vydavatelů. „Začali jsme hrát po klubech v New Yorku a pak jsme trochu cestovali po státech jako Massachusetts, Illinois, Ohio, Kalifornie. Když jsme hráli v roce 2004 na World Music Festivalu v Chicagu, objevil nás René Goiffon, vedoucí vydavatelství World Village. Hned mi nabídl natočení desky s Edmarem. Vyšla o rok později pod názvem La marea.“

Později se hlavní umělecké cesty dvou talentů oddělily. Ale pokud se příležitostně protnou, vzájemná inspirace spolehlivě zajiskří. Což v roce 2015 potvrdil i ojedinělý pražský koncert, na kterém se Edmar Castañeda představil zdejšímu publiku vůbec poprvé.

https://www.youtube.com/watch?v=gZ4CCzqBq3Q

Edmar Castañeda (*1978, Bogotá) patří ke skutečně nadžánrovým hudebníkům. Jako syn kolumbijského harfeníka, zpěváka a učitele Pavelida Castañedy odmala vstřebával lidovou tradici kolumbijské a venezuelské música llanera. Ve třinácti se začal učit na místní specifickou arpa llanera, „harfu z planin“. Zároveň však hrál i na další nástroje a zajímal se o široké spektrum hudebních stylů. V polovině 90. let odcestoval do New Yorku, kde se věnoval studiu jazzu a hry na trubku, než se vrátil k harfě.

Nikoliv jen zvládnutí jazzového slovníku, ale především originalita umožnila Castañedovi sdílet pódium s osobnostmi jako John Scofield, Wynton Marsalis, John Patitucci nebo s japonskou pianistkou Hiromi, se kterou vytvořil v roce 2017 duo. Zároveň doprovázel řadu uznávaných umělců z oblasti world music, podílel se například na albu mexické zpěvačky Lily Downs. Sérii sólových desek zahájil v roce 2009 zdařilým latin jazzovým titulem Cuarto de Colores.

„Edmar vyvinul velmi unikátní styl hry na harfu. Hraje s ohromnou silou, vášní a nadšením. Jeho zvuk je takový zářivý. Nejde o typický zvuk harfy, jak ho známe hlavně tady v Evropě. Nejen díky tomu, že Edmar používá jihoamerickou harfu „llanera“, ale z velké části je to díky jeho osobnímu stylu. Edmar také fantasticky improvizuje. Ve videích někdy může působit dojmem, že hraje na efekt, ale když ho člověk vidí a slyší živě, silně vnímá jeho vztah k hudbě. Edmar sám říká, že mluví skrz harfu s bohem. Je hluboce věřící a je to z jeho hraní cítit,“ chválí Castañedův styl Marta.

Marta Töpferová (*1975, Ostrava) dokázala ve svojí tvorbě harmonicky propojit tradice latinskoamerické s cítěním – zjednodušeně řečeno - středoevropským a přidat potřebnou dávku svébytnosti. V americké emigraci nahrála už na svoje první album Homage To Homeland (2002) úpravy českých, moravských a slovenských lidových písní. Později získala mezinárodní obdiv kritiky i publika díky decentnímu, procítěnému uchopení „latiny“ jak v autorské tvorbě, tak v úpravách autentického latinskoamerického materiálu.

Od návratu do ČR v roce 2012 se Marta věnuje převážně autorským ohlasům moravské lidové hudby v projektu Milokraj. Ani v tomto případě však nezapírá lásku k muzice latinskoamerické či spíše obdivuhodnou „kosmopolitní erudici“.

5. 8. 2019 19:30 | Novoměstská radnice, Velký sál, Praha

Foto Edmar 1, Foto Edmar 2

Foto Marta 1, Foto Marta 2

 

Praha 29.7.2019

Zbigniew Namysłowski rozdá elixír mládí

Oním elixírem je samozřejmě jazz a hudba obecně. Vždyť ikona polského jazzu oslaví pražským koncertem 80. narozeniny. A to doslova a na den přesně. Stále neuvěřitelně vitální saxofonista Zbigniew Namysłowski vystoupí se svým kvintetem 9. září 2019 ve Velkém sále pražské Novoměstské radnice.

Saxofonista, ale též flétnista, trombonista, pianista, violoncellista a skladatel Zbigniew Namysłowski patří k největším osobnostem, které dala světovému jazzu polská scéna. Už v roce 1964, kdy se o tom našim muzikantům ani nesnilo, vydával album Lola u velkého britského labelu Decca. Dodnes baví příznivce historkou, jak jeho kvarteto tehdy pro obal desky zachytil ten samý fotograf v té samé značce svetrů, ve kterých pózovali pro snímek na přebálku svého debutu u stejné gramofirmy i jistí začínající Rolling Stones.

Muzikantský životopis pana Namysłovského působí neuvěřitelně košatě. Narodil se 9. září 1939, hudební vzdělání získal pochopitelně nejdříve to klasické jako violoncellista. Už v roce 1955 bychom ho však při pomyslné cestě časem mohli zahlédnout ve studentské jazzové kapele Five Brothers. A jako pianistu. Hrál dixieland na trombon, violoncello využil v Modern Combu pianisty Krzysztofa Sadowského. Ale svůj opravdový talent rozvinul na počátku 60. let s přechodem na altový saxofon a k novým formám jazzu. V roce 1962 si zahrál na legendárním americkém festivalu v Newportu a poté doslova na celém světě. Slavná je i jeho spolupráce na albu Astigmatic (1966) krajana Krzysztofa Komedy.

Žánrově se přitom Namysłovski nijak neomezoval. V roce 1970 se podílel například na prog rockovém a fusion projektu Enigmatic zpěváka a varhaníka Czesłava Niemena. Během pobytu v USA na sklonku 70. let hrával například s Michałem Urbaniakem, který se tehdy věnoval fusion a R&B. Do vlastní tvorby rád promítá i prvky hudby lidové.

Současnou sestavu Zbigniew Namysłowski Quintet tvoří samozřejmě mladší, ovšem mimořádně zdatní a dávno zkušení muzikanti. Trombonista Jacek Namysłowski (*1982) potvrdí, že jablko nepadá daleko od stromu a že v rodině to mezi tátou a synem ladí po všech stránkách. Připomeňme, že Jacek platí také za úspěšného kapelníka vlastního kvinteta a hrál mj. v projektu Tomka Sowińského či v originálním pozounovém kvartetu J4zz PuZone.

Sławek Jaskułke (*1979) patří nejen k vyhledávaným pianistům, ale také producentům a autorům filmové i divadelní scénické hudby. Má na kontě na patnáct profilových či spolu-kapelnických alb. Ve Zbigniew Namysłowski Quintet hraje už léta, podílel se na deskách Assymetry (2006), Nice & Easy (2009) či Polish Jazz – Yes! (2016). Bubeník Dawid Fortuna (*1988) ji již stihl vytvořit pověst velkého talentu, na desky si ho pozvali mezinárodně uznávaný pianista Leszek Możdżer, v Polsku působící americký basista Mike Parker či fenomenální houslista Adam Bałdych. Pětici doplňuje kontrabasista Andrzej Święs (*1979), který se může pochlubit doprovázením Lee Konitze nebo spoluprací s polským saxofonistou Piotrem Baronem.

Naposledy koncertoval Zbigniew Namysłowski v Praze v roce 2008. Už byl nejvyšší čas na návrat.

https://www.youtube.com/watch?v=DWk8m6oijeE

9. 9. 2019 19:30 | Novoměstská radnice, Velký sál, Praha

Foto Z. Namyslowski 1Foto Z. Namyslowski 2