Tiskové zprávy

Praha 12.10.2018

Oud i housle jsou špičkové jazzové nástroje!

Tři večery muzikantské originality. Program Jazz Meets World nabízí interprety, jejichž vzrušující hudba naplňuje filosofii názvu koncertní řady. Libanonský virtuóz na oud Rabid Abou-Khalil s americko-italským triem dokáže spojovat světy. Nejen ty hudební. Dojde i na špičkovou jazzovou „klasiku“, zdejšímu publiku se připomene legendární americká houslistka Regina Carter. A izraelský pianista Nitai Hershkovits potvrdí svůj talent kosmopolitního melodika.

 

Už 19. října se do Prahy vrátí Regina Carter, tentokrát vystoupí ve Vršovickém divadle Mana. Našemu publiku nemusíme virtuózní houslistku původem z Detroitu příliš představovat. V roce 2007 se postarala o velkolepý závěrečný koncert festivalu Struny podzimu.

Zároveň samozřejmě nepůjde o opakování slyšeného. Nejen, že se liší kapela, Regina Carter si tentokrát vybrala ke spolupráci zavedené slovenské AMC Trio, doplněné navíc v podobě AMC Trio Unit na sexteto. Ačkoliv Regina Carter sází na posluchačsky přístupný kvalitní mainstream, nikdy se nepřestala vyvíjet a obohacovat svůj rozhled experimentováním. Třeba ve spolupráci s Johnem Calem nebo kytarovým avantgardistou Elliotem Sharpem. Stejně dobře si však rozuměla s tradicionalistou Kennym Barronem nebo famózní zpěvačkou Cassandrou Wilson, rozkročenou od jazzu přes blues až po pop a rock.

Regina Carter získala vynikající klasické vzdělání. Už jako teenager hrála v „dorostenecké“ sekci Detroit Symphony Orchestra a absolvovala master class u takových houslových legend jako Yehudi Menuhin a Itzhak Perlman. Ve studiích koncertní hudby pokračovala na New England Conservatory of Music v Bostonu. Ale když přestoupila na postoupila Oakland University v michiganském Rochesteru, propadla jazzu. Nic proti vášni „vážné“, ale ona dala nakonec přednost žhavosti jazzové. Jakmile ji uslyšíme zahrát první tón, pochopíme proč.

Po dokončení university v roce 1985 vyrazila Regina Carter na zkušenou do Evropy. Když se vrátila do USA, sloužila jako sidewoman soulovým hvězdným zpěvačkám jako Aretha Franklin či Lauryn Hill, nebo countryové divě Dolly Parton. Když o ní ovšem Branford Marsalis prohlásil „ta dáma vážně swinguje!“, bylo rozhodnuto. Získala nahrávací kontrakt a od dob prvotiny z roku 1995 si připsala na konto už desítku sólových alb.

https://www.youtube.com/watch?v=CiCR3z6Gs5E

 

Ani izraelského pianistu Nitaie Hershkovitse, který 20. října představí v pražské Chodovské tvrzi repertoár nového alba New Place Always, nemusíme příliš představovat. Nadchl zdejší diváky jako člen sestav populárního krajana Avishaie Cohena i jako emancipovaný sólista.

„Nitai má duši zkušeného muže v těle mladého kluka,“ prohlásil Avishai Cohen. Dodejme ještě, že navzdory oné brzy nabité muzikantské zralosti nikdy neztratil hravost. Ta se u něj navíc pojí s neuvěřitelnou uměleckou poctivostí, kvůli které dokonce opustil skvělý „džob“ u Cohena:

„Možnost koncertovat nebo nahrávat s Avishaiem téměř každou noc po dobu celých čtyř let mi přinesla ohromné množství zkušeností. Šlo o velmi obtížný krok, odejít od něj. Ale já opravdu věřím hudbě, kterou chci dělat samostatně. Věřím, že jsem se rozhodl správně. Nemohl bych zůstávat s Avishaiem jenom kvůli existenční jistotě,“ svěřil se v rozhovoru pro Lidové noviny.

Také Nitai Hershkovits, s rodinnými kořeny v Polsku a Maroku, získal klasické vzdělání. Díky svému kosmopolitnímu rozhledu k němu přirozeně dodal nejen postupy evropského klasicizujícího jazzu, ale i hudby Předního východu nebo futuristickou elektroniku. V Chodovské tvrzi ovšem předvede svůj skladatelský cit pro melodii i hráčskou virtuozitu v podobě čiré. V královské disciplíně recitálu pro sólový klavír.

https://www.youtube.com/watch?v=HIVT5VAiZWU

 

Hudba je jenom jedna, ta dobrá, ať už pochází ze západu nebo východu, severu nebo jihu, dokáže Rabih Abou-Khalil Trio 21. října v pražském Divadle U hasičů.

Osud virtuózního hráče na oud patří k těm pohnutým. Narodil se v roce 1957 v Libanonu. Arabskou klasickou hudbu a hru na oud vystudoval na prestižní Bejrútské konzervatoři a o tvůrčí živobytí měl zdánlivě postaráno. Zuřící občanská válka ovšem donutila muzikanta opustit v roce 1978 domov. Za nové bydliště si vybral Mnichov, kde pro změnu studoval klasickou koncertní hudbu evropskou. Ke svým dovednostem přidal hru na příčnou flétnu, dirigování a znalost klasické kompozice. Když připomeneme od dětství živenou lásku k jazzu, jde o ideální průpravu ke propojování hudebních vesmírů, že?

V Evropě získal Rabih Abou-Khalil zasloužené uznání. Nejen, že přesvědčil zdejší hudební veřejnost o možnostech oudu jako všestranného hudebního nástroje, který si v ničem nezadá třeba s kytarou. (Ostatně evropská kytara se přes loutnu vyvinula právě z oudu, jehož arabský název „al ud“, čteno „alút“, neznamená nic jiného než právě „loutna“.) Jako jeden z prvních také Rabih opravdu harmonicky fúzoval tradice Levanty a evropského jazzu. Jeho desky Compositions & Improvisations (1981), Bitter Harvest (1984) i pozdější tituly pro prestižní značky ECM a Enja můžeme bez přehánění označit jako stylotvorné.

Rabih Abou-Khalil vystupoval a natáčel s řadou jazzových hráčů jako je americký saxofonista Sonny Fortune nebo německý pianista Joachim Kühn. Komponoval ovšem i pro klasická obsazení, třeba pro smyčcový Balanescu Quartet.

Výjimečnými osobnostmi jsou také oba Rabihovi spoluhráči. Italský virtuóz na akordeon Luciano Biondini, který proslul pro změnu harmonickým propojováním jazzu s lidovými tradicemi středomořskými. A všestranný americký perkusista Jarrod Cagwin, kterého do svých kapel zvali i veličiny Gary Burton nebo Joe Lovano.

https://www.youtube.com/watch?v=IrSjuxHowPk

https://www.youtube.com/watch?v=pX3MCg98qS0

 

Tři večery takhle zajímavé muziky po sobě jsou výzvou pro naše rozhodovací schopnosti. Ale je docela dobře možné, že příznivci svobodné, kosmopolitní muziky si nenechají ujít ani jeden z výjimečných koncertů.

*****************************

Praha 2.10.2018

Nespoutaná kubánská muzika zahřeje Prahu

Podzimní sychravo hned dvakrát zažene živelná a prosluněná kubánská muzika. V rámci koncertní řady Jazz Meets World 16. října roztančí Palác Akropolis výtečníci Manolito Simonet y su Trabuco. A než stihne publikum vychladnout, hned 17. 10. zahraje v divadle Hybernia pianista Roberto Fonseca se svým triem. Skutečná chuť Cuba Libre.

Kapelník a klávesista Manuel Simonet (*1961, Camagüey) si nemohl vybrat jméno kapely lépe. Slovo trabuco, etymologicky související s výrazem pro obří katapult (trebuchet), se překládá jako „silné kolektivní nasazení“ nebo „zacílená energie“. Ve slangu se tímto výrazem označují i silné doutníky. A že se až šestnáctičlenný ansámbl Manolito y su Trabuco dokáže opřít do muziky s opravdovou vervou a všechnu energii nalít posluchačům do žil, o tom už jsme se u nás přesvědčili. Prvně dobyl Akropoli v roce 2011, podruhé 2016. Nyní se vrací na místo činu.

Byla by ovšem chyba domnívat se, že kapela produkuje „jen“ živelnou taneční muziku na první dobrou. Manolito y su Trabuco jsou sice právem řazeni do kubánské žánrové škatulky timba, označující dravě taneční fúzi salsy, afrokubánského jazzu a dalších stylů Ostrova svobody se severoamerickým funkem a R&B. Jenže jejich aranžmá jsou zároveň až marnotratně filigránská pestrá, vpravdě sofistikovaná. O vokální pestrost se stará hned trojice zpěváků. Přiznávky i sóla dechů nese pestré polyrytmické předivo perkusí, celkovou barvu dotvářejí housle s cellem a samozřejmě kapelníkovy syntezátory.

Právě díky výrazové všestrannosti a muzikantské eleganci přizval Manolita a jeho partu ke spolupráci na albu Hecho en Cuba (2016) i původem argentinský kytarový virtuóz Dominic Miller. Tedy muzikant proslavený hraním se Stingem či Philem Collinsem, ale i sólovými alby, třeba pro kultovní label ECM.

Zkrátka, koncert si užijí nejen pravověrní salseros, „salsisté“. Stejně dobře se budou bavit i ti, kteří raději soustředěně poslouchají. I když je muzika nejspíš stejně strhne do tance.

https://www.youtube.com/watch?v=3r2SRLojlbE

16. října od 19:30 Palác Akropolis     Manolito Simonet y su Trabuco (Kuba)

Foto: Manolito Simonet Y Su Trabuco

Foto: Manolito Simonet

Pianista a skladatel Roberto Fonseca (*1975, Havana) je fenomén. Na klavír se začal učit v osmi, ale už předtím hrál na bicí nástroje. Když coby patnáctiletý vystoupil na Havana International Jazz Festivalu 1990, spadla prý přihlížejícím veteránům čelist. Už tehdy hrál vlastní kompozice, spojující afrokubánské tradice s jazzem. Jak by se také nestal muzikantem, když jeho máma je profesionální zpěvačka a táta bubeník. Muzikanti jsou i dva Robertovi starší nevlastní bratři z matčina předchozího manželství – s legendárním pianistou „Chucho“ Valdésem.

Roberto Fonseca získal klasickou průpravu na prestižím Instituto Superior de Arte (Umělecké universitě). Ovšem už od prvních profesionálních kapel jako Temperamento i prvních sólových alb, která začal vydávat na sklonku 90. let, ho bavily spíše originální fúze. S chutí přimíchával do latin jazzu prvky soudobé taneční hudby i hip hopu. Vždy však s citem a mimořádně kultivovaně. Nikdy přitom nezapíral ani lásku k evropské klasické hudbě. Jako autor vždy kladl důraz na v nejlepším smyslu slova líbivé melodie, na které má talent od karibských božstev.

Velký impuls v profesním, ale i myšlenkovém vývoji pianisty představovalo přijetí do orchestru veteránů Buena Vista Social Club v roce 2001. Zde Roberto Fonseca proslul především jako intuitivní doprovazeč legendárního zpěváka Ibrahima Ferrera i stejně ikonické divy Omary Portuondo. Procestoval s Buena Vista Social Club zeměkouli křížem krážem a získal nové inspirace. Svůj ponor do studia západoafrické hudby zúročil například v souhře s fenomenální malijskou zpěvačkou Fatoumatou Diawara.

Současná vyzrálá hudba Fonsecova tria s bubeníkem Ramsésem „Dynamite“ Rodríguezem (též Chucho Valdés) a basistou Yandym Martínezem obsahuje ode všeho trochu. Jazz tu působí jako přirozené prostředí všech zvukových dobrodružství, ale nejsilnějším pojítkem je charisma samotného pianisty.

https://www.youtube.com/watch?v=7t7WoIGEKpE

17.10.2018 od 19:00 Divadlo Hybernia           Roberto Fonseca III (Kuba)

Foto: Robert Fonseca

Foto: Roberto Fonseca III