Tiskové zprávy

Praha 5.11.2018

Jamie Baum postaví jazzové mosty mezi kontinenty

Charismatická americká flétnistka a skladatelka Jamie Baum má dar univerzálního jazyka. Její hudbě rozumějí na celém světě možná i proto, že dokázala s moderním jazzem beze švů spojit prvky muziky indické, arabské, latinskoamerické a ještě základy evropské klasiky. Jamie Baum a její „Sextet +“ navážou komunikaci s publikem také 18. listopadu v pražském Jazzklubu U staré paní.

„Zjistila jsem, že existují velmi hluboké vazby, jdoucí napříč staletími. Spojují styly židovské hudby, mojí nejranější inspirace, s muzikou arabskou, hinduistickou a jihoasijskou. Tyto vazby si přitom vůbec neprotiřečí se základy jazzové identity,“ vysvětlila Jamie inspiraci svého aktuálního alba. Dala mu programový název Bridges, Mosty. Jeho repertoár představí i v Praze.

Jamie nestaví hudební mosty mezi kulturami na pusté teorii. Země, jejichž inspirace využívá, skutečně procestovala. Místní muzikantské tradice nasávala během pobytů v Indii, Nepálu i Latinské Americe, kde také sama vystupovala. Když k tomu připočteme vazby na Evropu a studia klasické hudby i jazzu na prestižních ústavech New England Conservatory Of Music a Manhattan School Of Music, je jasné, že flétnistka ví, o čem mluví, komponuje i hraje.

Jako kapelnice vydala Jamie Baum zatím šest ceněných desek. O její vážnosti ovšem svědčí i pozvání ke spolupráci. Vždyť za sidewoman si ji vybraly takové hvězdy jako Kenny Barron, Fred Hersch nebo Randy Brecker.

Jak vyplývá už z názvu kapely Sextet +, Jamie Baum má ráda bohatá aranžmá a proměnlivá obsazení. Do Prahy zavítá v sestavě okteta. Zajímavou a v jazzu neobvyklou barvu dodává ansámblu lesní roh Chrise Komera, hráče s klasickou průpravou a člena New Jersey Symphony Orchestra. Další nespornou hvězdou oktetu je chicagský trumpetista a vokalista Amir ElSaffar (k jeho kapelníkům patřili Randy Brecker, Vijay Iyer či Cecil Taylor), spojující jazzové kořeny s odkazem tradiční arabské hudby, kterou studoval v Bagdádu i Londýně. Samostatný medailonek by si ovšem zasloužil každý z kosmopolitního „all stars“ bandu Jamie Baum.

Jako zvláštního inspirátora současného repertoáru jmenovala Jamie legendárního pákistánského pěvce Nusrata Fateha Aliho Khana. Koncert ovšem dokáže spojit nejen fanoušky world music a jazzu, ale doslova každou vnímavou duši.

Baum - foto

Baum - foto 2

*********************************************************************

Praha 9.11.2018

Okouzlí nás Sarah McKenzie, půvabná „Australanka v Paříži“.

Ze zpěvačky a pianistky Sarah McKenzie se stává skutečná diva, opěvovaná kritikou napříč světadíly. V Divadle U hasičů máme 26. listopadu šanci vidět a slyšet nastupující hvězdu vokálního jazzu. Možná budoucí „konkurentku“ samotné Diany Krall?

V rodné Austrálii už platí Sarah McKenzie za populární osobnost dávno. Ještě jí nebylo pětadvacet, když získala prestižní ARIA Music Award, cenu Australské asociace hudebního průmyslu, v kategorii Nejlepší jazzové album roku 2012. Porota tak ocenila Close Your Eyes, druhou dlouhohrající nahrávku okouzlující jazzwoman. Další dvě desky, debut Don’t Temp Me (2011) a třetí We Could Be Lovers (2014), získaly na stejnou cenu nominaci.

Sarah byla ovšem jižní polokoule malá. Po studiu na hudební akademii v Perthu absolvovala prestižní americkou Berklee College Of Music. V USA však nezůstala. Zamilovala se do Paříže a přesunula na tamní scénu. Městu nad Seinou věnovala i svoje čtvrté album Paris In The Rain, vydané loni na prestižním jazzovém labelu Impulse! S produkcí nahrávky vypomohl Brian Bacchus, známý také prací pro Norah Jones, Lizz Wright nebo Gregoryho Portera.

O psaní aranžmá pro titul Paris In The Rain, díky kterému získala mezinárodní věhlas, se Sarah McKenzie svěřila: „Chtěla jsem, aby album znělo trochu nepředvídatelně a malinko syrově, ale zároveň šlo o hudbu okouzlující a elegantní.“ Což se jí povedlo dokonale. A platí to také pro koncertní zvuk jejích kapel, kterým zpěvačka a pianistka nadchla i na tak elitních akcích jako Montreux Jazz Festival.

https://www.youtube.com/watch?v=j3qGakE0ohw

Mimochodem, titulní narážka na George Gershwina není samoúčelná a nespočívá jen ve společném okouzlení zámořských cizinců francouzskou metropolí. Sarah je nápaditou autorkou vlastních písní, ale zároveň skvěle interpretuje také jazzovou „klasiku“. Třeba právě Gershwinův evergreen Embraceable You.

Můžeme se zkrátka těšit na čarovný koktejl melodií nových a důvěrně známých. Obé přitom spojuje pocit příjemné nostalgie, kterým si Sarah McKenzie se svým hvězdně obsazeným francouzským kvartetem (Hugo Lippi – kytara, Pierre Boussaguet – kontrabas a Sebastiaan de Krom – bicí nástroje, který se na pařížskou scénu přesunul z Holandska a Belgie) určitě podmaní i pražské publikum

McKenzie - foto

 

************************************************************************************************

Praha 11.11.2018

Mezinárodní festival jazzového piana nabídne žánrové fúze, svrchovanou virtuozitu i čirou krásu

Dramaturgie 23. ročníku Mezinárodního festivalu jazzového piana bude letos tak pestrá, jak jen to žánr sólového klavírního recitálu umožňuje. Během čtyř pražských večerů v období od 27. listopadu do 4. prosince 2018 vystoupí například libanonský mistr v propojování jazzu a blízkovýchodních rytmů Tarek Yamani, izraelský melodik Arik Strauss, anglický zvukový hledač Dominic J. Marshall (známý i z nu-jazzového seskupení Cinematic Orchestra), okouzlující estonská hráčka a skladatelka Kirke Karja, zkušený rakouský nadžánrový cestovatel Wolfgang Seligo nebo italská naděje Giovanni Guidi.

Zahájení festivalu proběhne 27. listopadu od 19:00 hodin v prostorách Nuselské radnice v režii - či spíše prostřednictvím klaviatury – z Libanonu pocházejícího, v USA na newyorské scéně působícího novátora Tareka Yamaniho. Díky genům a erudici jak v hudbě Předního východu, tak v jazzu i evropské klasice dokázal Yamani vnést do svých kompozic skutečnou neotřelost. K jeho specialitám patří bezešvé propojení jazzové harmonie s tradiční arabskou rytmizací.

Tarek Yamani přitom platí nejen za „praktika“ žánru afro tarab, koncertujícího v prestižních sálech a vydávajícího kritikou ceněná alba, ale také za uznávaného teoretika. Napsal dvě knižní publikace, jednu o „polyrytmice v jazzu a dalších žánrech založených na groovech“, druhou o „tradici bubenických ansámblů a rytmech Arabského poloostrova“.

Záběr výjimečného klavíristy tím zdaleka nekončí. Yamani patří také k vyhledávaným autorům filmové hudby. A v neposlední řadě se věnuje popularizaci jazzu v rodném Libanonu, kde založil akci Beirut Speaks Jazz. Krom universitního hudebního vzdělání má také bakalářský titul v oboru počítačové vědy.

https://www.youtube.com/watch?time_continue=81&v=1grc2feUyyY

MFJP obvykle dává příležitost také některé z domácích osobností. Stejného včera jako Yamani se představí skladatel, korepetitor a pedagog Petr Ožana. Veřejnost ho zná především jako doprovazeče šansoniérek a šansoniérů, případně díky angažmá v divadlech Semafor či Pod Palmovkou. Má však za sebou úspěchy na poli klasické interpretace, mimo jiné umístění v mezinárodní soutěži Beethovenův Hradec 2007, a stejně rád se věnuje také improvisingu.

Druhý večer MFJP se uskuteční 28. listopadu taktéž v sále Nuselské radnice, kde tentokrát usednou za klavír Rakušan Wolfgang Seligo a Ital Giovanni Guidi.

Wolfgang Seligo se dokáže pohybovat mezi různorodými žánry hladce a přirozeně. Nejen, že jsou mu vlastní základy klasicky a jazzu. Už před téměř třemi dekádami se stal citlivým propagátorem world jazzu. To když ve Vídni spolu s dnes proslulým, tehdy začínajícím Dhaferem Youssefem zakládal projekt Ziryab. Jak originálně Ziryab hráli dokládá například koncertní album Tarik z roku 1994. Což však Seligovi nebránilo ve sledování vývoje rocku a popu, produkování či komponování scénické muziky i melodií pro reklamy.

Seligovy cesty nevedou jen napříč žánry a kulturami, ale také skutečně křížem krážem planetou. Vystupoval od Chicaga po Peking, do Moskvy po Dakar. Na současných recitálech propojuje klasickou estetiku i prvky soudobé hudby s improvisingem.

https://www.youtube.com/watch?v=XFS6Dvl27S0

Giovanni Guidi letos oslavil třiatřicetiny, ale zkušeností má jako ostřílený veterán. Ještě jako mladíčka ho „objevil“ legendární trumpetista Enrico Rava a přizval do projektu s mladými hudebníky Rava Under 21. S Ravou natočil několik ceněných alb jako Tribe (2011) či Rava On The Dance Floor (2013), brzy však získal věhlas i coby sólista.

Vydavatelskou smlouvu nabídl Guidimu respektovaný label ECM, do jehož filosofie Guidi díky schopnosti lyrického, meditativního až snového přednesu perfektně zapadá. U ECM už vydal dvě alba triová a jedno s kvartetem. Stejně přesvědčivě ovšem působí i v samostatných recitálech.

https://www.youtube.com/watch?v=GHXT-DLjTiQ

Počínaje třetím festivalovým večerem, naplánovaným na 4. prosince, se koncerty přesouvají do Muzea Antonína Dvořáka v pražském Michnově letohrádku, známějším jako Vila Amerika. Barokní kulisy ozdobí dvě výjimečné mladé dámy, interpretky i skladatelky Katarzyna „Kasia“ Pietrzko z Polska a Kirke Karja z Estonska.

Čtyřiadvacetiletá Katarzyna Pietrzko stojí na počátku svojí dráhy, ale díky „výpravnosti“ a barvitosti hry už o ní polská kritika hovoří v superlativech. Nejen, že si Kasia odnesla řadu cen ze soutěží. Její loňská albová prvotina Forthright Stories si v cenách Fryderyk (obdoba Grammy nebo našich „Andělů“) vysloužila nominaci v kategorii Debut roku.

https://www.youtube.com/watch?v=0HIodT531vY

Důkladná průprava v klasice i soudobé „vážné“ hudbě, od doby studií na Estonské akademii hudby a divadla v Tallinnu stále více rozvíjený zájem o jazz a volnou improvizaci a k tomu tajemný severský šerosvit. Tak by mohlo vypadat encyklopedické heslo Kirke Karja. Pianistka a skladatelka se objevila na scéně teprve před polovinou desátých let, ale už stihla vydat několik desek s nonetem Pae Kollektiiv, kde se prezentuje jako hlavní aranžérka a autorka, či vlastním Kirke Karja Quartet.

„Mistrovské dílo, hodné každého ucha, kterého se dotkne,“ napsal o posledním kvartetovém albu Turbulence respektovaný server All About Jazz.

https://www.youtube.com/watch?v=S_5xP8f1QEw

Finále festivalu si 5. prosince v Muzeu Antonína Dvořáka vezmou na starost Dominic J. Marshall a Arik Strauss.

Arika Strausse vlastně nemusíme příliš představovat, výborný dojem udělal letos už koncertem v Redutě. Strauss patří k typickým kosmopolitům. Jeruzalémský rodák byl dvanáct let součástí newyorské scény. Nejen, že hrával v legendárních jazzových klubech Birdland a Blue Note a točil vlastní desky. Spolu s Mercerem Ellingtonem, synem ikony Duke Ellingtona, se podílel také na aranžmá „Dukeových“ evergreenů pro populární tributní projekt. Poté se na deset let vrátil do rodné země, kde krom natáčení a koncertování předával zkušenosti jako pedagog.

Dlouhodobě Strauss působil také na pařížské scéně, v roce 2016 si však vybral jako bydliště Berlín. „Hudbu na album Closing The Circle jsem napsal hned poté, co jsem do Berlína přijel,“ svěřil se, jak moc ho evropská metropole inspiruje. Také během sólového recitálu dojde na skladby z „berlínského“ období.

https://www.youtube.com/watch?v=IPFYEDEEBP0

„Dokáže přinášet ohromné dědictví minulosti a zároveň cosi velmi čerstvého a nového,“ vyjádřil se o krajanovi Dominikovi J. Marshallovi hvězdný anglický kolega Jamie Cullum. A magazín Jazzwise rovnou pasoval pianistu, či spíše všestranného klávesistu, na budoucí jazzovou stálici.

Jako malý začínal Dominic J. Marshall tradičně, studiem klasického klavíru. Narodil se do muzikantské rodiny, o důkladnou průpravu se mu postaral tatínek. Snadno pak získal stipendium na Leeds College Of Music. Za dalšími jazzovými studii se pak vydal do Holandska, na Conservatorium van Amsterdam, kde měl štěstí na takové hostující pedagogy jako Brad Mehldau nebo Kurt Rosenwinkel.

Dominic nezůstal jen u jazzu, okouzlila ho také elektronika, hip hop, vytváření beatů. Právě pro jeho všestrannost si ho vybrala jako stálého pódiového hosta populární britská nu-jazzová a elektronická kapela Cinematic Orchestra. Na rozdíl od jiných hráčů, kteří (byť i tvůrčím a originálním) využitím možností elektronických nástrojů a počítačů nahrazují virtuozitu, Dominic J Marshall právě svým sólovým akustickým recitálem ukáže, jak přetavil svoji klasickou erudici do podoby vypovídající o současném světě.

https://www.youtube.com/watch?v=za0LCDaQtNM

Připomeňme ještě, že v minulosti v rámci MFJP vystoupily nejen jazzové stálice Kenny Barron či Bobo Stenson, ale festival vizionářsky představil také řadu nastupujících hvězd jako Omer Klein nebo Shai Maestro. Ani letošnímu ročníku nechybí ambice připravit půdu pro hodnotné koncertní návraty.

 

Ožana - foto

Yamani - foto

Seligo - foto

Guidi - foto

Pietrzko - foto

Karja - foto

Marshall - foto

Strauss - foto