Taurey Butler a Martin Listabarth spojí energicky swingující piano i „storytelling“
Druhý večer 31. ročníku Mezinárodního festivalu jazzového piana nabídne strhující dramaturgii se střídáním stylů a emocí. Recitály amerického ctitele „petersonovské“ tradice Taureyho Butlera a rakouského eklektika Martina Listabartha proběhnou 5. října 2026 v Nuselské radnici.
Rakouský pianista, skladatel a improvizátor Martin Listabarth (*1991, Vídeň) je osobností, dokonale využívající darů evropského jazzového eklekticismu. Má v malíku klasickou hudební literaturu i jazzový jazyk. A nebojí se ani popové melodičnosti, vždy ji však používá účelně, ve službě hudebních vyprávění. Hrou dokáže vyjádřit drama i radost, sdělovat pocity smutku i žertovat. A také „popsat“ krajinu či dojmy ze setkávání. Jako hlavní zdroj inspirace totiž Listabarth uvádí lidi a dojmy z měst i přírody.
Klasický klavír studoval Martin Listabarth od pěti, ale nespokojil se s rolí interpreta artificiální hudby. Zaujaly ho také možnosti jazzového stylu hry a komponování, a samozřejmě improvizace. Nakonec na Universitě hudebních a dramatických umění ve Vídni dosáhl v roce 2021 absolutoria v oboru klavíru klasického i jazzového.
Ještě za studií debutoval Listabarth albem sólového piana Short Stories (2019), na které navázal dalším klavírním recitálem Dedicated (2022). Následující tři alba včetně letošního titulu In Her Footsteps natočil v sestavě tradičního jazzového klavírního tria, ale na disciplínu sólového recitálu nezanevřel. Koncertuje napříč Evropou, má za sebou také vystoupení v USA, Etiopii či Egyptě a turné po Číně. Může se chlubit řadou ocenění, například nominací na Cenu německých hudebních kritiků či nominací na Rakouskou jazzovou cenu 2025 v kategorii Objev roku.
Díky schopnosti emotivně vyprávět příběhy beze slov, jen prostřednictvím klaviatury, si Martin mezi jazzovými fanoušky i kritiky vysloužil zařazení mezi tzv. „storytellers“, vypravěče příběhů.
https://www.youtube.com/watch?v=4dhlBAaAPzs
https://www.youtube.com/watch?v=KZXov4trWds
Skvělým „vypravěčem“ je samozřejmě i americký, v Kanadě žijící pianista a skladatel Taurey Butler (*1975, East Orange, New Jersey). Klasiku se učil od sedmi a dodnes z ní těží, rád si zahraje třeba úpravu Chopinových skladeb. Odmala mu nebyly cizí ani populární žánry, vždyť jeho tatínek hrál na bicí nástroje v R&B kapele. Velký umělecký vzor pak získal čtrnáctiletý Taurey během studia na střední škole, když mu učitel hudby představil tvorbu Oscara Petersona.
Nejdříve se ale zdálo, že Butler zvolí úplně jinou životní dráhu. Vystudoval na vysokoškolské úrovni hned dva obory, které s hudbou nesouvisí. Japonštinu a elektrotechniku. Druhému z nich se chtěl věnovat profesionálně. Jenže pak se ozvala stará láska k jazzu. Nejdříve Butler chodil jen tak pro radost jamovat do newyorských jazzových klubů. Jenže když si šikovného pianistu vybral jako sidemana kontrabasista Eldee Young, Butlerova životní dráha změnila směr. Bylo jasné, že darem talentu nesmí plýtvat. Hudbu Butler nezradil ani po Youngově smrti v roce 2007 a emancipoval se jako sólista.
K tomu, aby Butler jako skladatel i moderní interpret standardů opravdu prorazil, byl ale třeba ještě jeden inspirativní krok. Jednou pozvali Butlera, aby zahrál v montrealském klubu House Of Jazz. Rodné město jeho idolu Oscara Petersona s živou jazzovou scénou ho tak nadchlo, že se do Montrealu vrátil - a už tam zůstal. Díky možnosti intenzivního koncertování, jak sám říká „třikrát týdně po dobu deseti let“, získal věhlas jako kapelník vlastního tria a stvrdil ho i eponymním albovým debutem z roku 2011. Příběh cesty z USA do Kanady pak dokonce zpracoval na druhém, koncepčním albu One Of The Others (2022). Osobní zážitky tu propojil s historickým tématem exodu Afroameričanů z jihu USA na sever za prací a uznáním. Jen jeho cesta směřovala, jak rád žertuje, „ještě trochu severněji“.
Není divu, že Butlerův styl hry bývá díky energičnosti, důrazu na swingující rytmus a bluesovému feelingu přirovnáván k Oscarovi Petersonovi. K čitelným Butlerovým vzorům ovšem zároveň patří třeba McCoy i Tyner. Stále se dokáže skvěle vžívat do role všestranného sidemana, o čemž svědčí práce pro americkou zpěvačku Halie Loren na albu Dreams Lost And Found (2024). Ale hlavně, pianistovi nechybí ani dostatek osobitosti a současný pohled na jazzovou intepretaci. Ačkoliv profilová alba točí v triu, není pochyb, že nakažlivým drivem svojí hry rozproudí posluchačům krev i v rámci sólového recitálu.
Diskuze
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.