V klavírních recitálech Joela Lyssaridese a Tigrana Tatevosyana se prolne severský šerosvit s jižním sluncem
Závěrečný večer 31. ročníku Mezinárodního festivalu jazzového piana dokáže, že i spojení ohně a vody může být lahodné a harmonické. Dva virtuózní hráči k sobě mají blíže, než by se mohlo zdát. Posluchače čeká 2. listopadu 2026 v Atriu Žižkov podmanivá hudba melancholicky zadumaná i temperamentní a jiskřivá.
Říká se, že jedna vlaštovka jaro nedělá. Ovšem dvě už o lecčems svědčí. A když se jazzovým nadšencům řekne křestní jméno Tigran, nebude už to stačit. Nemusí jít o již proslulého Tigrana Hamasyana. O slovo se totiž hlásí další velký objev nadějně rostoucí, originální zakavkazské jazzové scény.
Arménský pianista a skladatel Tigran Tatevosyan (*1992, Abovyan) od šesti absolvoval klasickou průpravu, ale brzy bylo jasné, že jeho hudební zájmy budou mnohem širší. Odmala ho zajímala také improvizace. Po absolvování Střední odborné hudební školy v Jerevanu v oboru klasické interpretace se rozhodl vydat novou cestou i jako student. Získat „jazzový“ magisterský titul mu umožnilo studium na Rachmaninově konzervatoře v Rostově. V té době se paralelně soustředil jak na rozbor hry různých jazzových subžánrů a mistrů jako Oscar Peterson, Chick Corea, Keith Jarrett či Lyle Mays, tak na díla Debussyho či Rachmaninova. Přitom všem si stále nesl v srdci hluboký cit pro arménský hudební folklor. Právě propojení klasické i jazzové erudice se zvláštně tesknou melodikou i temperamentem arménské lidové hudby umožnilo Tatevosyanovi vytvořit unikátní skladatelský rukopis.
Vlastní styl a tím i nutnou odlišnost od plejády dalších hráčů si Tatevosyan přinesl i do Německa, kam se v roce 2020 přestěhoval díky možnosti dalšího studia na Hochschule für Musik und Teater v Hamburku. Oprávněnou pozornost přitáhl albovým debutem Mer Tan Itev (2024), což v překladu znamená „Za naším domem“ a může symbolizovat jak odkaz na arménský folklór, který Tigran často upravuje, tak „vylétnutí“ z rodného hnízda.
Dle kritiky naprosto vyzrálá prvotina získala nominaci na prestižní German Jazz Award v kategorii Objev roku a otevřela arménskému talentu dveře ke koncertním příležitostem. Nahrávka přitom obsahuje jak skladby v triovém formátu, natočené s izraelským bubeníkem Zivem Ravitzem a gruzínským basistou Giorgim Kiknadzem, tak práce pro sólový klavír jako je titulní balada Mer Tan Itev a na tři části rozdělená, albem prolínající suita The Sorcery.
https://o-tonemusic.bandcamp.com/album/mer-tan-itev
https://www.youtube.com/watch?v=wBU1mF0l1SY
Švédský pianista a skladatel Joel Lyssarides (*1992, Stockholm) má vlastně s arménským kolegou leccos společného. Krom roku narození i částečně „jižanské“ kořeny. Jak napoví příjmení stockholmského rodáka, jeho rodokmen vede i do Řecka. A také klasickou průpravu, zálibu v lidové hudbě domoviny a talent svrchovaného melodika.
„Do klavíru“ chodil Joel od čtyř let. Rodiče ovšem měli doma také zajímavou sbírku jazzových alb, a tak už v útlém věku vedle „povinné“ klasiky zaujala talentovaného pianistu hudba Milese Davise, Charlieho Parkera a Thelonia Monka. Později si Lyssarides objevil další inspirátory, Chicka Coreu, Keithe Jarretta a Gonzala Rubalcabu. Od šestnácti docházel na stockholmské Latinské gymnázium Söndra s hudební specializací, odkud po dvou letech postoupil na Královskou hudební akademii. Letora ho ovšem táhla také na jih, studia dokončil na hudební Národní akademii svaté Cecilie v Římě.
Po studiích, zakončených v roce 2013, se Joel Lyssarides nejdříve zavedl jako sideman a získal ještě větší žánrový nadhled. Hrál například s jazzovým a funkovým trombonistou Nilsem Landgrenem, Norrbotten Big Bandem či mezzosopranistkou Annou Sofií von Otter, a také se švédskou raperkou Silvanou, taneční funk-popovou kapelou Dirty Loops a psal aranžmá pro Bennyho Anderssona, producenta a někdejšího hitmakera skupiny ABBA. Později se stal také dvorním pianistou zpěvačky Viktorie Tolstoy a nahrál s ní několik alb.
Vlastní diskografii uvedl Lyssarides triovým albem Dreamer (2018). Na slibnou prvotinu bezprostředně navázal úspěšný titul A Better Place (2019), bodující ve švédských jazzových hitparádách, a další populární titul Stay Now (2022). Pozoruhodnou nahrávku Arc & Rivers (2024), která získala Cenu německých hudebních kritiků, vytvořil Lyssarides v duu klavíru s buzuki, na které hraje Georgios Prokopiou. Zatím posledním Lyssaridesovým albem je Late On Earth (2026), pokračující v linii vkusně chytlavých a konejšivých kompozic. Díky citu pro melodické motivy bývá Joel Lyssarides považován za dědice švédských velikánů Jana Johanssona a Esbjörna Svenssona, ovšem díky nesporné originalitě tvorby nikoliv za jejich pouhého epigona.
Zásluhou decentní, nevtíravé posluchačské vstřícnosti svých skladeb patří Joel Lyssarides k nejpopulárnějším jazzovým umělcům internetu, s úctyhodným počtem více než 50 milionů streamů podle informací labelu ACT. Této „hranosti“ však nedosáhl žádnou reklamní strategií, narůstala sama od sebe. „I když mě ohromně těší, že mnoho lidí má moji hudbu zjevně tak rádo, že ji chtějí poslouchat znovu a znovu, nepodbízím se. Podmět ke tvorbě vychází vždy ze mě samotného,“ dodává Lyssarides s bezelstnou uměleckou poctivostí.
Diskuze
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.