S kvintetem Roberta Bossarda se v sále rozhostí starosvětská jazzová pohoda
Švýcarský kytarista a skladatel Roberto Bossard sází na nejlepší tradici amerického moderního jazzu, do které ho zasvětil i samotný Joe Pass. Díky tomu se Chodovská tvrz ocitne 30. května 2024 někde v New Yorku a posluchači se vydají na výlet časem od soudobého jazzového mainstreamu až po éru bebopu a hard bopu.
Inspirace jazzem 50. a 60. let ovšem neznamená, že by Roberto Bossard Quintet jenom zasvěceně přehrával standardy, i když i na ty pravděpodobně dojde. Kdepak. Vtip tkví v tom, že také autorské, melodicky nápadité a harmonicky bohaté kompozice znějí, jako kdyby šlo o časem prověřené kusy. A i když má kapelník Roberto Bossard v životopise také profesorství na univerzitě v Lucernu, nepůsobí jeho hudba ani náhodou školometsky. Naopak, ve svižných momentech žhavě swinguje a dojímá v baladách. Mimochodem, k ponoru do jazzového dědictví patří i stylový nástroj. Na koncertech zaujme plným zvukem Bossardův historický plnolubový Gibson ES-5, elektrifikovaný nástupce legendární meziválečné jazzové kytary Gibson L-5. Jde o vzácný exemplář nástroje z prvního roku výroby tohoto modelu, tedy z roku 1949. Netřeba však dodávat, že kouzlo nespočívá ve vynikající kytaře. Bez prstů a mozku opravdového mistra by to nefungovalo.
Roberto Bossard se narodil 11. března 1959 v Zugu, hlavním městě stejnojmenného švýcarského kantonu, a pochází z hudební rodiny. Jeho nástrojem měly být původně housle a žánrem klasická hudba. Kdyby ovšem jednoho dne neviděl v televizi záznam koncertu Joa Passe. Okamžitě se tehdy nadchl pro jazzovou kytaru a začal ji studovat nejprve jako samouk. Následovaly soukromé lekce u irsko-švýcarského kytaristy Christyho Dorana, studia na Švýcarské jazzové škole v Bernu v letech 1977 až 1981 a nakonec splněný sen. Výuka na Hudebním institutu v Los Angeles, kde mezi Bossardovy pedagogy patřili i mladický idol Joe Pass a další ikona americké jazzové kytary Joe Diorio.
Po návratu z USA v roce 1983 založil Bossard první vlastní kapelu, vtipně pojmenovanou Boss Art Band. Následovalo členství v kvartetu saxofonisty „Sala“ Nistica nebo sestavení hardbopového kvinteta spolu s bratrem, trumpetistou Corradem Bossardem. V roce 1999 spoluzakládal Bossard varhanní trio Organ-X, se kterým vzpomínal nejen na zlaté časy soul jazzu. Jako sideman si zahrál s americkým pianistou Vincem Benedettim, jihoafrickým bubeníkem Makayou Ntshoko či americkou zpěvačkou Sandy Patton. Vystoupil na řadě prestižních festivalů včetně toho v Montreaux, absolvoval turné napříč Evropou i v Brazílii. Stal se vítězem čtenářské ankety časopisu Jazz & Cultur v kategorii Nejlepší švýcarský jazzový kytarista roku 1998.
Svůj zatím poslední projekt s vesměs mladými a energií nabitými hudebníky, se kterými vystoupí i v Chodovské tvrzi, uvedl kytarista do života v roce 2016 pod hlavičkou Roberto Bossard New Group. Protože se sestava z „nové“ změnila v zavedenou, vystupuje nyní pod méně zavádějícím názvem Roberto Bossard Quintet, ovšem sehraná pětice se nemění. Kytaristu doprovází jeho talentovaný syn, basista Raffaele Bossard (*1982, Los Angeles), známý také spoluprací s bubeníkem Zivem Ravitzem či saxofonistou Christophem Irnigerem. Dále pianista Lukas Gernet (*1987, Luzern), paralelně také kapelník vlastních projektů. Zkušený bubeník Dominic Egli (*1976, Zürich) s americkou průpravou, jenž si zahrál například s Kurtem Rosenwinkelem, Tonym Lakatosem či Richem Perrym. A vedle Švýcarů také původem německý saxofonista Toni Bechtold (*1986, Heidenheim an der Brenz). Tvorbu kvinteta můžeme ochutnat prostřednictvím EP desek Nostalgia (2020) a Rose Bubble (2023).
https://www.youtube.com/watch?v=Qe-gaRKuSSg
https://www.youtube.com/watch?v=Ap1GPFUJWYw
https://robertobossard.bandcamp.com/album/roberto-bossard-new-group-nostalgia
https://robertobossard.bandcamp.com/album/roberto-bossard-new-group-rose-bubble
https://youtu.be/XPFDeVJphXg
https://youtu.be/k8kQtlXpoJ4
https://youtu.be/lycLzatb1DE
https://youtu.be/fF1pfbQUsWc
https://youtu.be/lycLzatb1DE
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.