ANDRÉS COLL COSMIC TRIO

Andrés Coll Cosmic Trio vezme posluchače na výlet do vesmíru

Andrés Coll je opravdu „démonický“ virtuóz na elektrickou marimbu. Ne, že by při hře překračoval rychlost zvuku, slyšet je zřetelně, ale jistě se jí blíží. Zvláště když ho povzbuzuje frenetické bubnování Ramóna Lópeze. Ovšem Cosmic Trio hraje i skladby tajemné jako kosmické dály. A také kusy dojemné, zvláště když se Mateusz Smoczynski s citem položí do tklivých tónů houslí. Během koncertu Cosmic Tria 26. května 2027 se historický sál pražské Novoměstské radnice možná na chvíli ocitne mimo planetu Zemi.

Pro osobitý styl na pomezí jazzu, artificiální hudby, různorodých etnických inspirací a volné improvizace si Andrés Coll Cosmic Trio muselo vymyslet novou „škatulku“. Svému žánru říká „avant-groove“. Což docela přesně sedí, jak dokládá album Ride To Heaven (2026), jehož repertoár bude tvořit základ pražského koncertu. Nahrávku pánové popisují jako „hudební a prostorovou Odysseu, poháněnou nadějí, odvahou, voláním přírody a smyslem pro dobrodružství“. Jde o muziku rytmicky strhující, posluchačsky vstřícnou, a přitom zároveň experimentální.

„Zvuk Cosmic Tria spojuje expresivní svobodu avantgardy s rytmickými základy, čerpanými z tradic našich rodných zemí od Španělska po Polsko. Staletý odkaz vkládá trio do muziky, která je syrová, expresivní a moderní,“ vysvětluje kapelník koncepci, která v rámci evropského jazzu představuje nový a svěží přístup. Nezvyklé je ostatně už obsazení tria – elektrická marimba alternovaná s pianem, housle a bicí nástroje včetně indických perkusí.

Muzikanti zdůrazňují, že Cosmic Trio není jen setkáním virtuózů, ale především projevem hlubokého přátelství. Což je pro intuitivní souhru možná ještě důležitější než „pouhá“ virtuozita. Ono spříznění vzešlo ze společného vztahu všech tří hráčů k legendárnímu německému freejazzovému klavíristovi Joachimovi Kühnovi. Kühnův vliv totiž formoval jejich umělecké zaměření. Přátelství přitom vůbec nepřekáží fakt, že každý z hudebníků vlastně patří k jiné generaci.

Ale proč je vlastně trio „kosmické“? Jistě, futuristickou náladou hudby. Název má ovšem nečekanou pointu. Hudebníkům se podařilo navázat spojení s expedicí NASA Artemis II. Jejich hudba symbolicky letěla k Měsíci. Jde však více než o marketingový tah. „Název tria i alba Ride To Heaven odkazuje na lidský čin, zbavení se strachu a směřování vstříc osudu, ať už je jakýkoliv, s radostí a vírou,“ objasňuje Coll.

Andrés Coll (*2000, Ibiza) střídá v Cosmic Triu elektrickou marimbu, klavír a kastaněty. Od sedmi let studoval klasické perkuse, na které hrál i v místním orchestru. Zároveň od dětství vystupoval také s folklorními skupinami. Přirozeně ve svojí tvorbě vychází i z baleárského folkloru a tamních tradičních tanců Ball Pagès. Odtud i typické využití kastanět. Je zasvěceným interpretem Bacha, Bartóka i soudobé hudby. Jazz a volnou improvizaci studoval pod vedením Joachima Kühna. Vše zmíněné pak Andrés Coll jako skladatel dokázal přetavit do unikátního autorského rukopisu. Vedle Cosmic Tria vede projekt Andrés Coll Odyssey, ve kterém prostřednictvím expresivního improvisingu zkoumá dědictví hudby rodných ostrovů s ozvěnami kultur fénické, egyptské, byzantské i helénské. V Odyssey spolu s Collem, Smoczyńskim a Lópezem vystupoval navíc i významný marocký hudebník Majid Bekkas. Tvorbu Andrés Coll Odyssey zachytilo album Sunbird (2024).

Mateusz Smoczyński, (*1984, Varšava) je renomovaný hráč na housle a barytonové housle a skladatel. Absolvent Hudební university Fryderyka Chopina ve Varšavě, jenž propojuje jazz, klasickou hudbu i world music. Spoluzakládal celosvětově respektované smyčcové kvarteto interpretující soudobou hudbu Atom String Quartet, a také New Trio. Spolupracoval s předními umělci jako Branford Marsalis, Bobby McFerrin, Rabih Abou-Khalil, Markus Stockhausen, Tomasz Stańko, Anna Maria Jopek a jako sólista s řadou polských klasických orchestrů. Natočil desítky alb s hudbou klasickou, soudobou i nadžánrovou - autorskou.

Ramón López (*1961, Alicante) se soustředí především na volnou improvizaci a jazzovou avantgardu. V rodném Španělsku v polovině 70. let začal hrát jako bubeník - samouk. I díky tomu si vytvořil vlastní specifický styl hry, ceněný pro práci s kontrastem zvuku a ticha a vytváření unikátních sonických krajin. V roce 1985 se López přestěhoval do Paříže a začal působit na tamní experimentální scéně. V Paříži vystudoval na Conservatoire National Supérieur de Musique hru na indická tabla. Vzdělání si doplnil také v Indii. V letech 1997 až 2000 byl bubeníkem prestižního Orchestre National de Jazz. Podílel se na více než 150 albech, spolupracoval či spolupracuje s umělci jako Pharoah Sanders, Archie Shepp, Savina Yannatou, Satoko Fuji, Barry Guy a Ivo Perelman.

https://www.youtube.com/watch?v=sVSW1KQ0EfI

https://www.youtube.com/watch?v=hjWarzVf3GM