CAMILLE BERTAULT QUINTET

Šaramantní i rozpustilá francouzská zpěvačka Camille Bertault pozdraví v Praze „svoji lásku“

Camille Bertault už okouzlila pražské publikum opakovaně v různých sestavách. Tentokrát, 24. února 2027 v historickém sále Novoměstské radnice, představí tu zatím největší. Kvinteto, pro které aranžovala aktuální album Bonjour mon Amour.

Výtečná zpěvačka Camille Bertault (*28. 7. 1986, Paříž) nemusí zapírat, že se proslavila „pouhou legráckou“ na sociálních sítích. To když na jaře 2015 zavěsila na web sebeironicky otextovaný slavný Coltraneův motiv stylotvorné skladby Giant Steps. Popisuje, či přesněji na notu přesně vyzpívává vlastními verši, jak neslavně zrovna pohořela u jedné zkoušky na Conservatoire de Paris, kde studovala vokální jazz a improvizaci. Zakrátko její vtipná cover-verze nasbírala třičtvrtě milionu shlédnutí a tím pádem zajistila zpěvačce okamžitou popularitu. Od těch dob ovšem Camillle Bertaud dávno dokázala, že není krátkodechou hvězdičkou internetu, ale skutečnou umělkyní s nadčasovou vizí. Přitom smysl pro humor jí naštěstí zůstal, stejně jako dar okamžitě zaujmout diváky. Ten ostatně cvičila od svých dvaceti let i jako herečka v kabaretu či v představeních pro dětské publikum, které patří k těm nejnáročnějším.

I když už je ve tvorbě mnohem dále a tentokrát přijíždí představit svoje již páté album Bonjour mon Amour (2023), dá se s celkem velkou pravděpodobností očekávat, že Camille v roce stého výroční narození Johna Coltranea dá na pražském vystoupení k dobru i „hřích mládí“ Giant Steps. Respektive Pas de Géant, jak zní francouzský překlad. Zvláště když nejde o žádný „pirátský“ akt, ale předělávku originálu posvěcenou samotným Ravim Coltranem, synem Johna Coltranea a Alice Coltrane. „Setkali jsme se s Ravim, vysvětlila jsem mu svůj přístup ke skladbě a on souhlasil,“ radovala se Camille Bertault. Ostatně o „Traneovi“ říká, že měl na ni „větší vliv než zpěvačky, dokonce větší než třeba Betty Carter nebo Ella Fitzgerald“.

Díky svéráznému uchopení standardu Giants Steps se Bertault dočkala průlomu rovnou v Americe. Françoise Zalacaina, zakladatele labelu Sunnyside Records, totiž zaujalo, s jakým vhledem, elegancí a prožitkem rodilé šansoniérky dokáže Camille přepracovat a otextovat témata jazzových standardů nově a k obrazu svému. Navíc zjistil, že Camille píše i vlastní nápadité písně. Že jazz miluje odmalička, kdy zpívala standardy s tatínkem, nadšeným amatérským pianistou. A má důkladnou průpravu jak v jazzu, tak v klasické hudbě (nejen jako zpěvačka, v mládí získala uznání jako klasicky školená klavíristka). Vydavatel vlastně neriskoval, vnímal slibný talent i charisma. Už pouhý rok po studentské internetové legrácce tak měla Camille Bertault na trhu debutové album En Vie (2016) na prestižní newyorské značce. Ještě větší respekt přineslo zpěvačce a autorce druhé album Pas de Géant (2018), na kterém ji doprovázejí jazzové hvězdy jako pianista Dan Tepfer, bubeník Jeff Ballard či kontrabasista Joe Sanders. Následující titul Le Tigre (2020) zase muzikantsky podpořil například Jacky Terrasson.

Camille Bertault vystoupí v Praze už po čtvrté, lze tudíž s jen lehkou nadsázkou říci, že také město na Vltavě je „její láska“. A každopádně si zdejší milovníci jazzu s francouzskou noblesou zamilovali sympatickou Pařížanku. Poprvé excelovala v sále Novoměstské radnice v duu se svým dvorním, původem libanonským pianistou Fadym Farahem v roce 2019. O dva roky později přivezla do sálu divadla Semafor celé kvarteto. Do Semaforu se vrátila i v roce 2023, s repertoárem oceňovaného alba Playground (2022), natočeného v duu s rakouským pianistou Davidem Helbockem pro label ACT.

Tentokrát Camille zazpívá v Praze s kvintetem v obsazení téměř shodném jako na titulu Bonjour mon Amour, oceněném prestižní cenou „Les Victoires du Jazz“ v kategorii Nejlepší jazzové vokální album. Nechybí v něm pianista Fady Farah. Na trubku zahraje Julien Alour, sám kapelník s několika vydanými profilovými alby, zaměřený na současnou podobu hard bopu. Na bicí nástroje a perkuse doprovodí zpěvačku uznávaný argentinský, v Paříži působící hráč Minino Garay, vnášející do hudby také latinskoamerickou lehkost. Jedinou změnu oproti studiové sestavě, a nikoliv změnu negativní, zosobňuje brilantní kontrabasista Sylvain Romano (též Lee Konitz, Yousef Lateef, Roy Hargrove).

https://www.youtube.com/watch?v=fNAumqJpqrg

https://youtu.be/r0AuIZkGtBg?si=7JlkMkXgckttMh5D