L’Antidote léčí smutek těžkých časů pozitivní hudbou
Členové íránsko-libanonsko-albánského tria L’Antidote nepodlehli beznaději jen proto, že zrovna prožíváme „blbou dobu“. Rozhodli se raději podávat Protijed (tedy L’Antidote) v podobě kontemplativní, konejšivé muziky. Pořádnou dávku protijedu proti obavám a tísni přivezou 3. května 2027 i do renesančního Velkého sálu pražské Novoměstské radnice.
„Může krása zachránit svět?“ položil si spekulativní otázku původem íránský perkusista Bijan Chemirani, známý mj. spoluprací se Stingem. Ano, zní to jako hodně utopická představa. Ale na druhé straně, krása inspiruje. Pomáhá nevzdávat snahu učinit svět alespoň trochu lepším místem k životu. „Hudba je protijed na realitu. Uklidňuje nás, hojí a pomáhá nám vidět věci jinak,“ odpověděl si muzikant. Přístup tria ovšem není útěkem před onou realitou. Naopak. Je příkladem, jak „čelit chaosu současné doby“, nepropadnout depresím a pasivitě.
Respektovaní hudebníci, rytmický čaroděj Bijan Chemirani, klasický i jazzový pianista Rami Khalifé (mimochodem, patří i k účinkujícím 31. ročníku Mezinárodního festivalu jazzového piana 2026) a nadžánrový violoncellista Redi Hasa (Bobby McFerrin, Robert Plant, Ludovico Einaudi) sdílejí životní zkušenost utečenců. Rozumějí si. A když je pandemie covidu „uvěznila“ v italské Apulii, pro jednou bylo vše zlé k něčemu dobré. Vytížení hráči měli najednou čas zavřít se v březnu 2020 společně do nahrávacího studia. Bez not a předem dané koncepce, komponováním v reálním čase, vznikl základ repertoáru. Nahrávání sice přerušil lockdown, po něm zase nutnost splnit odložené koncertní povinnosti a muzikantské zakázky. Nicméně v roce 2024 nalezli umělci čas, aby se k nedokončené nahrávce vrátili a přidali další skladby. Výsledek spolupráce vyšel na eponymním albu L’Antidote v roce 2025.
Recept trojice kosmopolitních hudebníků na srozumitelnou hudební komunikaci byl zdánlivě jednoduchý. Stačilo přirozené setkání odpradávna souvisejících hudebních tradic Středomoří, Balkánu a Blízkého i Středního východu. S trochou esperanta jazzem poučené improvizace. A pak ještě velká srdce. „L’Antidote se stal naším ostrovem, kde můžeme svobodně tvořit a vzájemně se posouvat dál. Neexistují žádné bariéry, žádné hranice, žádné škatulky, jen autentická hudba,“ vysvětlují hudebníci.
Virtuózní perkusista Bijan Chemirani (*1979), vychovaný v jižní Francii, dostal první tradiční perský buben zarb jako sedmiletý a hrát ho učili otec Djamchid Chamirani i starší bratr Keyvan. Později se Bijan naučil i na perské housle kamanče, saz, klavír či akordeon, ale k perkusím se vždy vracel. Od dětství hrál i s rodinným Chemirami Ensemble. První album jako spolukapelník natočil s irským hráčem na krétskou lyru Rossem Dalym pod názvem Gulistan (Jardin des Roses) v roce 2001. Vedle zmíněného Stinga (Bijan hraje na jeho albu If On A Winter‘s Night…, 2009) ho ke spolupráci zvali francouzský skladatel a kontrabasista Renaud-Gracia Fons, francouzský saxofonista Jean-Marc Padovani či řecký virtuóz na lyru Sokratis Sinopoulos. Založil také kvintet Resonence.
Pianista a skladatel Rami Khalifé (*1981) se narodil v Bejrútu do muzikantské rodiny. Válka ovšem donutila rodinu opustit Libanon, když bylo Ramimu osm. Nový domov našel ve Francii. Klavír vystudoval na Conservatoire National de Région de Boulogne-Billancourt a newyorské Juilliard School Of Music. Plynule přechází mezi interpretací klasických kompozic i vlastních skladeb (s Filadelfským komorním orchestrem, Národním orchestrem Île-de-France či Katarským filmovým orchestrem), založil trio Ausgang, kombinující klasicizující inspirace s elektronikou, píše scénickou hudbu.
Violoncellista a skladatel Redi Hasa (*1977) přišel na svět v Tiraně a stejně jako jeho spoluhráči pochází z umělecké rodiny. Otec se věnoval klasickému tanci a matka výuce hry na violoncello, není tedy divu, že se v sedmi začal brzy učit na stejný nástroj. Jeho studia na konzervatoři ovšem přerušila občanská válka, která ho vyhnala do emigrace. Cello nakonec absolvoval na Conservatorie di Musica Tito Schipa v Lecce, hlavním městě italské provincie Apulie. Na Albánii ovšem nikdy nezapomněl. Věnoval jí i svoje první, hluboce osobní album The Stolen Cello (2020). Oním „Ukradeným cellem“ byl nástroj zapůjčený z Tiranské konzervatoře, když Redi jen z několika málo dalšími věcmi prchal z válčící země. Nástroj, který mu umožnil pokračovat v muzikantské dráze. Ta ho dovedla, vedle spolupráce s výše zmíněnými hvězdami, také ke hraní s italským jazzmanem Paolem Fresu nebo mistry balkánské hudby Kočani Orkestar či Boban Marković. Členem stále kapely Ludovica Einaudiho byl od roku 2012.
V létě 2026 nadchli L’Antidote publikum festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Podle řady diváků i hudebních publicistů šlo o jedno z nejlepších vystoupení celého ročníku. Nyní má šanci na protijed proti otravě chaosem a zlobou dnešní doby pražské publikum.
https://www.youtube.com/watch?v=I_VACZ0ITK4
Diskuze
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.