Duo Louis Sclavis a Benjamin Moussay nabídne krásu svobodného dialogu
Fenomenální klarinetista Louis Sclavis a klavírní čaroděj Benjamin Moussay nazvali aktuální projekt Unfolding, „Rozvíjející se“. Což je pro hudbu povstávající znovu a znovu z kouzla okamžiku výstižné pojmenování. Posluchači se 25. ledna 2027 v sále pražského Atria na Žižkově stanou svědky vzrušujícího souznění dvou vrcholných skladatelů i improvizátorů.
„Pro desku Unfolding,“ vysvětluje Louis Sclavis a dodáváme, že totéž co pro nahrávku platí i pro koncertní program, „jsme napsali kompletně nový materiál. Já osobně jsem se soustředil raději na jednoduché kusy, jaké dovolují spoustu improvizace. Hrajeme spolu s Benjaminem totiž už déle než dvacet let v různých projektech a zjistili jsme, že jako duo se stále lépe a lépe vyjadřujeme prostřednictvím improvizace. Tím, že necháme hudbu volně plynout.“
Stejně vstřícně a pokorně ke koncepci dua přistupoval i Benjamin Moussay: „Když jsem pro tento projekt komponoval, měl jsem na mysli konkrétně Louise a jeho unikátní zvuk B klarinetu a basklarinetu. Zásadou při psaní v duu, zejména pro někoho, koho velmi dobře znáte, je snažit se nahodit muziku, která ho bude inspirovat a zároveň pro něj bude přirozená. Důkladně jsem přemýšlel o roli hudebníka v duu. Jak můžeme využít náš potenciál? Můžeme být oba sólisté i doprovazeči? Ale také jsem občas odsunul veškeré přemýšlení do pozadí, abych dal prostor instinktu.“
Spojením dvou výjimečných osobností vzniká kouzlo synergie. Improvizace Louise Sclavise a Benjamina Moussayho přitom neznamená nic nepřístupného nebo komplikovaného. Muzikanti vycházejí ze vstřícně melodických, srozumitelných témat. Hrají si s atmosférou a zvukovým prostorem a snadno posluchače vtáhnou do svého světa. Vycházejí přitom nejen z jazzové tradice, ale také z odkazu skladatelů 20. století, jako byl Olivier Messiaen. Zapadají tím do rodiny stylotvorného labelu ECM, pod jehož křídly vydávají alba.
Klarinetista a skladatel Louis Sclavis (*2. 2. 1953, Lyon) patří k nejvýznamnějším francouzským představitelům free jazzu a jazzové avantgardy vůbec, zároveň se věnuje soudobé artificiální hudbě. Na klarinet se začal učit v devíti letech a než nastoupil na Lyonskou konzervatoř, získal základy praxe v lokálních dechových kapelách. Jako svoji ranou inspiraci uváděl tradicionalistu Sidneyho Becheta, jako dospívajícího mladíka ho silně ovlivnili naopak avantgardní umělci Sun Ra či Art Ensemble Of Chicago. V letech 1975 až 1982 vystupoval v kapelách Henri Texier Quartet nebo Brotherhood Of Breath Chrise McGregora (album Yes Please, 1981). V roce 1982 se osamostatnil jako kapelník, svoje sexteto, sestavené z hudebníků z různých regionů Francie, pojmenoval vtipně Le Tour De France. Jako jeho první titul pod vlastním jménem ovšem bývá uváděno už album Ad Augusta Per Angustia (1981).
U prestižního labelu ECM vydává Sclavis od roku 1991, počínaje titulem Rouge. Dnes má na kontě na tři desítky profilových desek, včetně kritikou mimořádně ceněných nahrávek L'affrontement des prétendants (2001), Dans la Nuit (soundtrack k restaurovanému němému filmu z roku 1929, 2002) nebo Lost On The Way (2009). Scénickou hudbu průběžně komponoval pro film i divadlo, spolupracoval také s experimentálními tanečními ansámbly. Podílel se mimo jiné na památné berlínské residenci Cecila Taylora a jeho European Orchestra (1988), propojujícího americké a evropské free jazzové vizionáře. Hrál s indickým bubeníkem Trilokem Gurtu (deska Crazy Saints, 1993) nebo s americkým trumpetistou Davem Doughlasem (album Blow River Falls, 2004).
Souhru s Benjaminem Mousseyem poprvé zachytilo album Le Phare (1998, Sclavise tehdy doprovázel Bernard Struber Jazztet, jehož byl Moussay členem). Následovaly tituly Sources (2012, jako Louis Sclavis Atlas Trio), Silk And Salt Melodies (2014, Louis Sclavis Quartet), Frontières (2017, okteto), Characters On A Wall (2019, opět v obsazení kvarteta), samozřejmě duo Unfolding (2024) a po něm ještě deska India (2025) natočená v kvintetu.
Klavírista a skladatel Benjamin Moussay (18. 2. 1973, Štrasburk) má zdánlivě úplně jiné základy než Louis Sclavis. Ve skutečnosti ale mají stejný smysl pro nekonformní umění. Moussay vyrůstal na taneční elektronické house music a směřoval ke studiu fyziky. Klasický klavír studoval na Štrasburské konzervatoři. Když ovšem poprvé uslyšel sólové nahrávky Thelonia Monka, propadl jazzu a o jeho osudu rozhodnuto. Jazzové piano absolvoval na Národní konzervatoři v Paříži. Zároveň ovšem nezanevřel ani na elektroniku a syntezátory.
Po vítězství v několika interpretačních soutěžích začal Moussay vystupovat v sólových recitálech i s vlastním triem. Publikoval triová alba Mobile (2002), Swimming Pool (2006) či On Air (2010) a také nahrávku sólového klavíru Promontoire (2020). Vytvořil úspěšné duo se zpěvačkou Claudií Solal (desky Butter In My Brain, 2017 nebo Punk Moon, 2025). Spolupracoval s řadou jazzových osobností jako Archie Shepp, Steve Swallow, Michel Portal, Vincent Peirani či Youn Sun Nah. K jeho nejčastějším muzikantským partnerům však patří Louis Sclavis.
Diskuze
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.