Pedro Jóia a José Salgueiro dokáží, že fado, flamenco, brazilská hudba a jazz neznají hranice
Duo předních portugalských instrumentalistů se zkušenostmi u Marizy, Gilberta Gila, Zecy Afonsa i Waynea Shortera si vzalo tradice Pyrenejského poloostrova jako východisko k dobrodružným plavbám po hudebních mořích. Na svých objevných cestách kytarista Pedro Jóia a perkusista José Salgueiro vytvořili životnou, temperamentní a moderní fúzi akustické hudby. Pražskému publiku ji představí 21. dubna 2023 v sále Divadla Dobeška.
Portugalsko je právem hrdé na tradici fada, žánru celosvětově obdivovaného a populárního. Fado však nikdy nežilo v izolaci, což je štěstí každé svébytné kultury. Odráží se v něm mnohost inspirací a „koření“ zámořských destinací, vonící v portugalských přístavních čtvrtích. Ne nadarmo hudební vědci nalézají kořeny fada v afrobrazilském stylu lundu (někdy přepisováno též landum) s původem v Angole a v brazilských milostných sentimentálních písních žánru modinha.
Duo všestranných virtuózních hudebníků Perdo Jóia a José Salgueiro vlastně jen přirozeně pokračuje ve vstřebávání vlivů a jejich přetavování do originálního tvaru. Tradiční žánry mají v krvi, ale s nádhernou přirozeností neodolávají touze překračovat jejich hranice. Prvním společným albem projektu Pedro Jóia feat. José Salgueiro je titul Zeca (2020), věnovaný hudbě legendárního portugalského písničkáře Zecy Afonsa (1929-1987), spojujícího fado s folkovými protestsongy i folk-rockem, se kterým ostatně José Salgueiro hrával. Současný koncertní repertoár včetně toho autorského ovšem mapuje mnohem rozsáhlejší teritorium. Od fada a flamenca přes odrazy brazilských žánrů až po jazzové postupy. Na žádné švy či hranice ovšem v pestré hudbě nenarazíme, každý odstín se hravě přelévá v jiný.
Jeden z předních portugalských kytaristů Pedro Jóia (*30. května 1970 v belgickém Lutychu, nedivme se místu narození, možná už to předurčilo hudebníkovu kosmopolitní letoru) zahájil studium nástroje v sedmi letech. Ve čtrnácti nastoupil na Conservatório Nacional de Música a byl na nejlepší cestě stát se klasickým koncertním hráčem. Jenže pak jednoho dne, to mu bylo patnáct, uslyšel nahrávku Paca de Lucíi. Se silou první lásky se zamiloval do flamenca a od roku 1985 nevynechal příležitost vyrážet na letní kursy do Andalusie, kde mu dávali lekce Paco Peña, Gerardo Nuñez a Manolo Sanlúcar. Španělské styly hry a zároveň i jazzové inspirace zúročil Jóia na albech Guadiano (1996) a Sueste (1999). Paralelně také pokračoval ve vzdělávání na Universidade de Évora.
Navzdory lásce k flamencu ale Jóia už tehdy bral jako výzvu návrat k tradiční portugalské hudbě. Nezamířil k ní ovšem přímo, jeho další důležitou zkušeností se stala cesta do Brazílie. Kytaristu v roce 2003 pozval populární brazilský zpěvák Ney Matogrosso, ať s ním natočí album Vagabundo (2004), a pak mu nabídl, ať nějakou dobu v Brazílii zůstane. Nakonec z toho bylo pět plodných let, během kterých Pedro hrál nejen s Matogrossem, ale i se samotným Gilbertem Gilem a řadou dalších předních brazilských umělců. A samozřejmě sbíral další inspirace. Stále však cítil stesk po domově.
Dobrodružný příběh pokračuje návratem do Portugalska, kde kytaristův věhlas dále stoupal. Jóia založil duo se zpěvákem fada Ricardem Ribeirou, stal se členem koncertní kapely Marizy. Ovšem fado už nehrál „konzervativně“, ale s využitím všech dosavadních vlivů a zkušeností. Vytvořil si vlastní jazyk. Dnes má Pedro Jóia na kontě sedm vlastních alb, nesčetně spoluprací, komponuje scénickou hudbu pro divadlo a film, koncertuje po celém světě a jako hosta portugalských koncertů v roce 2008 si ho pozval i Bobby McFerrin.
Stejně jako Pedro Jóia, také perkusista, skladatel a producent José Salgueiro patří k nejžádanějším portugalským hráčům. Původně se prosadil v jazzovém okruhu. Teorii improvizace a hru na bicí nástroje studoval na lisabonské Conservatório Nacional i na barcelonské Taller de Músicos (kde přibral k bicím i trubku). Mistrovské lekce absolvoval u Maxe Roache, Paula Motiana, Billyho Harta či Davida Liebmana. V Portugalsku doprovázel jazzové hudebníky jako jsou či byli pianista a skladatel António Pinho Vargas (zaměřený také na soudobou hudbu), předčasně zesnulý pianista Bernardo Sassetti nebo saxofonista Carlos Martins. A když dostal legendární Wayne Shorter objednávku na jazzový program u příležitosti Porto 2001 – Evropské město kultury, povolal ke spolupráci také Salgueira.
Ovšem i perkusistovy zkušenosti jsou patřičně žánrově rozmáchlé, zahrnují pop, folk, lidovou muziku, scénickou hudbu pro divadlo i hudbu pro děti. Od roku 1983 vydával Salgueiro alba jako člen kapel Trovante či Gaiteiros de Lisboa, spoluzakládal projekt Tim Tim Por Tim Tum, s projektem ADUF vytvořil program pro Expo ’98.
https://www.rtp.pt/play/palco/p10973/e655119/womex-2022/1104619
https://www.youtube.com/watch?v=Wn40d7hIwy4
https://www.youtube.com/watch?v=AaAKqmDw2yE
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.